Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Vítejte ve veršovaném světě bájných draků a pohádkových víl, kde se ruku v ruce snoubí dětská naivita s moudrostí staletých starců. Vše zahaleno v modravém dýmu kouzelné dýmky, na vše dohlížejícího šamana.

Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní? To je jedno, to je jejich věc. Tohle je úryvek z člověka.

Název tvoří paralelu k první autorově knize, vydané v Triádě, a zatímco Sedimenty Magmatity odkazují k přírodninám, název Bastiony Kasematy míří k lidským stavbám, ve výšinách i podzemních hloubkách. Podobně jako v první sbírce i v této je záznam opřen o pozorování krajiny a světa. Drobné a úsporně vystavěné lyrické útvary zachycují spatřené „stíny v rozvalinách / fontány bříz // protínané lesy ...

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku

Básnická sbírka.

Zachytit svědečně okamžiky z prožívaného – nejen z onoho tady a teď – navazuje svou osmou básnickou sbírkou Petr Burian na dosavadní svoji tvorbu.

Kolik dnes váží slova, která nechtějí být další solí do ran? Co dnes v poezii znamená „nešokovaná růže“? Marta Veselá Jirousová o sobě a světě kolem svědčí skrze „duchovní botaniku“. Inspiruje se Mými přáteli Jakuba Demla, šém pro každou z básní nachází v Písmu. Jistý východní mistr se prý chystal učit, ale místo toho ukázal květinu a pak už neřekl vůbec nic. Ti, kdo chtěli, pochopili. Básnířka (nar.

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Pozoruhodný výběr a nádherné překlady skvostů francouzské lidové poezie, která se skrývá v šansonech většinou neznámých autorů, rozhodně nesmí chybět v knihovně milovníků francouzské literatury. Některé jen málo známé písně, stejně jako písně, které můžeme slyšet zpívat i dnes nejen ve Francii, nás provázejí událostmi francouzské historie, životem a cítěním někdejšího francouzského venkova, ale jsou

Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci.

Autor čerpá ze svého života. Zajímá ho všechno kolem něho... lidé, příroda, všední den, radost i bolest, zamilování a láska. Prozaická poetičnost jeho básní přináší do života krásu a naději. Některý čtenář přečte knihu jedním dechem, další se zastaví a o myšlenkách bude rozjímat. Verše jsou upřímné a neokázalé. Je z nich cítit radost, naděje a víra.

Lyrika nebývá v dnešním přeuspěchaném světě tou nejčastěji se vyskytující bylinkou. A přece již Goethe dobře věděl, že právě ona dokáže zachytit „na malém prostoru celý svět“. Šlosarova sbírka, přísně komponovaná v sledu jednotlivých ročních období, postihuje především vztah člověka a přírody. „Jeho malé básně přírodní lyriky, spředené poletujícími motivy, nenápadnými aliteracemi a jinými vnitřními

V této knížce autor novým způsobem rozvíjí poezii. Vychází z poetických vět nebo zkratek a staví z nich sochy básní. Působí především na fantazii čtenáře. Víceznačností a přerušováním toku obrazů chce stimulovat jeho emoce a myšlení. Básně obsahují někdy zdánlivě nespojitelné myšlenky, kterými se autor snaží napodobit překvapivé vztahy a dění v přírodě. Tomu odpovídají i názvy kapitol, které naznačují

Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.

Kde končí stromy a začínají hvězdy je sbírka lyrických básní. Autor se v ní otevírá se svými niterními prožitky, píše o milostných i úpadkových tématech. V knize se objevují básně různých stylů, především sonety, které si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, ale i volný verš. Básně navíc doprovázejí malby Jiřího Vlacha, v rukou tak držíte dílo hned dvou autorů.

Vydej se do neznáma a objev nový Kontinent, dosud nezmapovanou oblast jednoho lidského srdce. Jejího srdce. Vydej se s průvodcem, který přežil coby chodec na špatném místě ve špatnou chvíli, sražení osobním automobilem při rychlosti přes 60 km/h. Nepozorný řidič řítící se obcí v květnu 2019. Napsáno po probuzení z kómatu, zážit­cích s tunelem a světlem, po kolech opakujících se operací a rehabilitací.

Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší

V 90. letech byl Ladislav Nebeský fascinován myšlenkou, že zdrojem poetického zážitku mohou být i mezery, prázdno, různé způsoby čtení neviditelného. V básních tohoto svazku jsou viditelná písmena vodítkem k odhalení písmen neviditelných, napsané je oporou pro čtení nenapsaného, chybějícího. Autor ukazuje, že je mnoho způsobů, jak to udělat. Čtenář však musí spolupracovat, teprve tím se mu otvírá cesta

Dárková fotografická publikace, která spojuje vynikající a často lehce erotické fotografie Jana Šroubka s verši Jana Velíška. Předmluvu ke knize napsal Jiří Suchý.